Nadpis vás možná trochu zmátl. Ale opravdu se dnes nepouštím do žádného vztahově psychologického rozboru. Pořád se držím nemovitostí a pořád chci mluvit hlavně o nich. Jen trochu jinak. Už jsem toho napsala hodně o prodejích, o stanovení ceny, o jednání se zájemci, o stagingu nemovitosti před focením (…). Až mě jednou napadlo udělat si vlastní seriál o bydlení a o tom, co můžete udělat pro to, aby se vám doma žilo lépe.
Proč? Protože spousta lidí vlastně neví, co všechno se dělat dá.
Zdá se mi, že tak nějak obecně platí, že čím víc možností člověk má, tím méně si umí vybrat. Pamatujete dobu, kdy jsme měli k dispozici tři nebo čtyři televizní programy? Dnes je k mání hromada dalších kanálů zdarma i s možností předplatného. A stejně čas od času zaslechnu: ‚‚V té televizi zas nic není…‘‘
S tématy jako well-being at home a domácí wellness se to má podobně. Máme dnes přehršel návodů, co dělat pro to, abychom se doma cítili lépe. Ale je jich tolik, že se v nich máme problém vyznat.
Kde začít?
Od čeho se odrazit?
Jak už jsem řekla, možností je hodně. Nikdo vám nebere tu správnou. Takže bych radila začít hlavně NĚKDE a NĚJAK. Pokud už bydlíte ve vlastním, odkážu vás na články budoucí. Tenhle se vám bude hodit především ve chvíli, kdy se po nemovitosti k trvalému bydlení teprve ohlížíte.
‚‚Potřebujeme minimálně 3+1. Jako dětský pokoj, obývák a ložnici.‘‘
Ještě před pár lety za mnou s touto představou chodila velká část klientů. Je pravda, že jak rostou ceny nemovitostí, postupně jich ubývá, protože si hodně lidí umí spočítat, že na třípokojový byt prostě a jednoduše nedosáhne.
‚‚Alespoň 2+1 by to chtělo,‘‘ říkají občas posmutněle a já je chlácholím, že to přece není žádná tragédie. I s menším rozpočtem se dá bydlet. Chce to chytrý plán a nápad. Ruku na srdce – ložnici opravdu spousta z nás vidí na pár minut večer, předtím, než zavře oči. A pak na pár minut ráno, než vstaneme. Jinak je to místnost sama pro sebe, která drtivou většinu času v bytě jenom ‚‚zabírá místo‘‘.
I to je důvod, proč občas radím – když cítím, že by to byla změna k lepšímu a nebraňte se zbourat příčky. A snížit tak sice počet místností, ale zároveň získejte třeba jednu opravdu vzdušnou, prostornou místnost. Ale o tom zase někdy jindy…)
‚‚No jo‚ ale kam v obýváku s postelí? Manželskou přece potřebujeme…‘‘
Tahle otázka padá skoro vždycky. Takže mám odpověď v záloze. Často se dá dispozice upravit a postel umístit i do obývacího pokoje umístit tak, aby nerušila, nezavazela, nebila do očí, ale aby příjemně splynula s prostorem.
Zde dávám jako příklad rekonstrukci z vlastní zahrádky. https://www.lucieklimesova.cz/nemovitosti/vymazlena-21/
Z výroby postele nakonec sešlo (byt koupila rodina bez dětí), nicméně si za nápadem stále stojím. Byt byl dispozičně právě takové 2+1, o kterém byla řeč výše. S ‚‚letištěm‘‘ propojeným s místem k sezení v obývacím pokoji by vznikla jednak geniální hrací plocha pro děti a především ona manželská postel.
Stačilo ‚‚jen‘‘ sáhnout po nábytku na míru a úroveň bydlení byla najednou úplně jinde. A i v menším bytě. Co se toho týká, vždy jsem byla a budu jeho zastánkyní. Není to známka elitářství ani snobství. Je to důsledek toho, že zkrátka a dobře vím, jak moc nás prostředí, ve kterém trávíme podstatnou část dne (a potažmo života) ovlivňuje. Jsou prostory, kde vám skříňka z ‚‚konfekce‘‘ udělá dobrou službu.
Pokud se ale bavíme o dlouhodobém bydlení, kde třeba navíc nemáte prostoru nazbyt, hodí se dle mého sáhnout hlouběji do úspor / po maličko vyšší hypotéce. A hned první řešení udělat tak, aby bylo nastálo, pořádně a – to především – dle vašich potřeb, ty jsou často individuální. Nábytek na míru neuznává kompromisy, neplýtvá místem. Když se to uchopí správně, využije každý jediný centimetr. Co víc, když si najdete opravdu šikovného truhláře, případně spojíte síly ještě s architektem, může například vestavěná skříň ukrývat třeba pracovnu s počítačem. Zvláště pokud pracujete s omezeným prostorem, je za mě modularita řešení k nezaplacení – takže vůbec nevadí, když je počáteční investice o pár procent vyšší.