Možná vás o náplni práce realitní makléřky – a o tom, nad čím běžně přemýšlí a co cítí člověk, kterého prodej nemovitostí živí – nenapadlo přemýšlet. Možná vás tohle všechno zajímalo, ale neměli jste se koho zeptat. Tak jako tak, nabízím vám odpovědi na některé vaše otázky. S autorkou rozhovoru si v osobním životě tykáme, proto jsme i rozhovor vedly v přátelštějším duchu.
Záleží, co očekává za výsledek. Může se se vší parádou pustit do záležitostí, jako je třeba příprava nemovitosti, která zahrnuje práci profesionálního fotografa nebo třeba vlastní webovou stránku. A stejně tak dobře nemusí dělat téměř nic, stačí se zmínit v hospodě, řečeno s nadsázkou. Najít kupce jde v dnešní době, s jednoduchým inzerátem s fotkou z mobilu. Jenže rozhodující je to, co se děje po inzerátu. Tam se láme chleba.
Pokud se majitel nechce nemovitosti zbavit za jakoukoliv cenu – což by znamenalo potřást si rukama s prvním zájemcem – čekají ho prohlídky a zcela jistě i schůzky s právníkem. Nejlépe s takovým, co rozumí nemovitostem. Také musí mít chuť řešit problémy, protože ty se objeví skoro vždycky. Pokud si třeba kupující bere na nemovitost úvěr, je to trochu složitější, banky mají přísné nároky a vyřízení žádosti o hypotéku nějaký čas trvá.
Samozřejmě se také může stát, že všechno klapne rychle a bezbolestně. Pak to vypadá, že provize pro makléře byla za nic, jenže to, že prodej poběží hladce jako po másle, člověk nikdy neví předem. V každém obchodě jsou rizika. Je důležité počítat s tím, že se mohou vyskytnout. A pokud se vyskytnou, tak vědět, jak je řešit. Mít plán B. Přítomnost (dobrého) realitního makléře tohle všechno kryje.
Většinou ano. Ale občas je nemovitost komplikovaná už od začátku a další problémy se ještě nabalí. Chce to selský rozum, umění rozhodovat se rychle a správně a taky dostatek zkušeností.
Záleží na tom, jak se na to člověk dívá. Pokud je nemovitost nějakým způsobem specifická, třeba architekturou, umístěním nebo hodnotou, bývá prodej zapeklitý téměř pokaždé. Každá nemovitost ale má svého kupce, to je realitní pravda pravdoucí.
K těm zapeklitým prodejům… Jednou jsem řešila prodej nemovitosti s deseti dědici a třemi kupujícími. Nepřeháním. To bylo náročné jednak zorganizovat, ale také sladit požadavky všech zúčastněných. Samozřejmě, čím víc lidí se prodeje účastní, tím víc je emocí a pohledů na věc. Bez zkušeností, intuice a znalosti jakési psychologie bych se tehdy neobešla. Hodně mě vyškolila nelegální přípojka elektřiny u jedné chaty. Nikdo, dokonce ani předchozí majitel, nevěděl, že je tam načerno.
____________________________________________
Můj tip z blogu: Makléř je tak trochu superhrdina
_____________________________________________
Zkušenost za všechny peníze také bývá jakýkoliv nedobrovolný prodej. Ať už jsou za tím dluhy, jiné finanční důvody nebo prostě jen to, že se lidé nedokáží dohodnout, je to emočně náročné a vysilující. Jenže ruku na srdce, která profese náročné případy neřeší?
Na druhé straně mě občas potkávají i humorné situace. Jednou mi při prohlídce sklepa skočil za krk černý kocour. Ani nevím, jestli jsem se kdy v životě lekla víc. Jindy jsem musela ,,dosluhující” majitelce pomoci se stěhováním, nemohla se hnout z místa, nevěděla, jak stěhování zorganizovat a kde začít. Seděla v kuchyni bezradná, nakonec jsem jako poděkování dostala láhev slivovice.
Organizační schopnosti, odolnost, flexibilita. Také musí mít rád lidi a umět s nimi jednat. Lidskost je podle mě základ. Aby to celé nebylo jen o obchodě, alespoň já to tak mám. Už jsem zmínila, že důležitá je i nějaká znalost psychologie, schopnost číst mezi řádky a intuice. Všechno ostatní se takový jedinec naučí časem. Jo, a ještě schopnost a ochota poučit se z chyb, protože mně osobně nejvíc posunuly právě problémy, chyby a z nich plynoucí nespokojení klienti. Za každého z nich jsem dnes neskutečně vděčná, byť jsem to tak v dané době třeba nechápala.
Sleduju jen ty inspirativní a to dělám moc ráda, některé znám osobně. Často jsou z jiných regionů, ale na internetu dobře viditelní. Mám ráda, když zůstanou sami sebou a je z nich cítit energie. Když je znát, že tu práci dělají rádi, že umí v lidech vzbudit důvěru. A samozřejmě je super, když se o nějakém makléři obecně ví, že splní to, co slíbil.
Když se ptáš na časté nešvary… Myslím, že někdo, kdo na sobě soustavně nepracuje, nebude časem dobrý realitní makléř. Tlak na výsledek je všudypřítomný, situace a možnosti jsou nekonečné. Znám spoustu bývalých realitních makléřů, málokdo dokáže držet krok s dobou a nevyhořet. Je to zajímavý byznys, ale také velmi náročný.
Dnes naštěstí není zrovna v tomto oboru nouze, klient si má z čeho vybírat. Myslím, že je vůbec nejlepší, když si majitel nemovitosti vybere makléře, který mu sedne osobnostně.
Dokážeš si představit, že bys odmítla zakázku? Už se to někdy stalo? Proč?
Neodmítla bych nemovitost. Možná bych odmítla prodejce, s kterým se neshoduji v pohledu na věc. Jak jsem řekla před chvílí, je důležité, aby si lidi sedli. Někomu, kdo mě vlastně neslyší a nechce moje zkušenosti, nemůžu nic nabídnout. K tomu už párkrát v minulosti došlo a jsem na to dost citlivá, protože když říkám, že každé jednotlivé nemovitosti věnuji maximální úsilí, tak to myslím vážně.
Když pak mezi námi není shoda, necítím důvěru a vlastně mě celá spolupráce netěší, dávám od zakázky ruce pryč. Tím nechci říct, že je vždycky chyba na druhé straně. Občas tam prostě není chemie. Jsem taková zrychlená, mám hodně nápadů, které přichází postupně, což některým lidem mimořádně vyhovuje a některým zas mimořádně ne.
Je to logické, nikdo nechce dělat špatný kšeft, skoro každý má cíl koupit co nejlevněji. Když se někdo dozví, že se něco prodává, nabídne cenu. A protože se v oboru zpravidla nepohybuje, snadno se sekne. Možná je to i tím, že lidé bývají víc kritičtí, když jde o kamarádovo.
Tak mě napadá, že je to možná taková malá omluva pro ty, kteří nemohou realitní makléře vystát. Kdyby nebylo makléřů, tak se nemovitosti prodávají jen mezi známými. Kdo je nemá, ten by nebydlel.
Docela nedávno jsem prodávala dům, o který se strhla doslova bitka. Musela jsem odmítnout hromadu lidí, mezi nimi i jednoho pána, který mi vzápětí svěřil prodej svého vlastního domu. Tehdy se mi vyplatilo, že se věnuji i lidem, na které ,,nezbyde”. To byla zvláštní směs radosti a hrdosti, která se špatně popisuje.
Stejnou váhu pro mě má ale i prosté ,,děkuji” nebo pozornost v podobě květiny, čokolády nebo láhve dobrého vína.
Pokud to jde, snažím se podat pomocnou ruku, najít nějaké jiné řešení. Občas třeba hlídám smlouvy, když nakonec koupí nemovitost přes jinou realitní kancelář.
K předchozí otázce mě ještě napadá, že je pro mě dlouhodobě nejlepším utvrzením to, že si nemusím platit žádné reklamy. Vlastně všechny mé zakázky chodí přes doporučení, případně od klientů, kteří se vrací. Nikdy se člověk nezavděčí všem, ale vyplácí se mi, že dělám všechno tak, jak nejlépe umím. I když to zní jako to nejotřepanější klišé.